Autobusy nejsou všechny stejné – liší se výbavou podle účelu. Městské a příměstské autobusy s místy na stání obvykle nemají bezpečnostní pásy pro cestující, zákon to po nich ani nevyžaduje. Naproti tomu dálkové autobusy (kategorie M3 třídy III nebo menší M2 určené pro přepravu výhradně sedících osob) musí mít už z výroby na sedadlech bezpečnostní pásy – tato povinnost platí od roku 2004. V moderním dálkovém autobuse tedy najdete pás na každém sedadle, zatímco v typickém městském autobuse zpravidla nikoli.
Pokud je autobus vybaven pásy, musí je podle zákona č. 361/2000 Sb. cestující starší 3 let povinně použít. Evropská směrnice zavedená do českých předpisů přitom výslovně dovoluje, aby dítě nad tři roky bylo v autobuse připoutáno jen běžným pásem pro dospělé, tedy bez speciální dětské autosedačky, a dopravci ani nemají povinnost takové zádržné systémy v autobusech zajišťovat. Děti zkrátka cestují připoutané tím, co je k dispozici – dětské autosedačky se v autobusech běžně nepoužívají a typicky je ani nelze od dopravce očekávat.
Oříškem je přeprava nejmenších dětí do 3 let. Pro ně totiž v předpisech neexistuje žádné vhodné řešení – evropské ani české zákony nestanovují, jak je v autobuse bezpečně zajistit. V praxi tak může jet batole na klíně dospělého nebo vedle něj na sedadle zcela bez jištění, což je samozřejmě krajně rizikové. Ministerstvo dopravy i BESIP proto nedoporučují děti do tří let dálkovým autobusem vůbec přepravovat. Pokud už není zbytí, veškerá odpovědnost leží na doprovázející osobě.
Běžným standardem v autobusech jsou dvoubodové bezpečnostní pásy (bederní, přes klín). Oproti tříbodovým pásům s ramenním pruhem (jaké známe z osobních aut) poskytují nižší míru ochrany – při prudkém nárazu nezadrží horní polovinu těla, takže hrozí poranění hlavy či krční páteře. Zásadní problém je ale zejména v tom, že k dvoubodovému pásu nelze připevnit většinu dětských autosedaček. Prakticky všechny dětské zádržné systémy jsou konstruovány pro upnutí tříbodovým pásem, takže je v běžném autobuse jednoduše nelze bezpečně uchytit.
Během školních zájezdů a jiných cest organizovaných pro děti současná legislativa připouští, že v autobuse bez pásů mohou menší děti sedět na jednom sedadle i dvě (dokud není překročena celková povolená hmotnost vozidla). Každé dítě by ideálně mělo mít vlastní sedadlo – i kdyby to mělo znamenat rozdělit výpravu do dvou autobusů. Pedagogický či rodičovský doprovod by měl během jízdy dohlédnout, že děti zůstávají sedět na svých místech, jsou připoutané a neruší řidiče.
Možná jste si někdy všimli oranžové tabulky se symbolem dětí – jde o speciální označení O4: označení autobusu přepravujícího děti. Jeho smysl je varovat ostatní řidiče, že při nástupu a výstupu může dítě nečekaně vběhnout do vozovky (typicky zpoza autobusu). Pokud takto označený autobus zastaví v označené zastávce, vozidla jedoucí za ním musí zastavit a pokračovat až ve chvíli, kdy autobus ze zastávky odjede.
Vozový park StiBusu je z hlediska bezpečnostní výbavy rozmanitý. Bezpečnostní pásy najdete ve větších vozidlech značek Iveco a Irisbus, v minibusech i v minivanech. Celková přepravní kapacita StiBusu dnes činí přibližně 1 350 sedících osob, z toho zhruba 40 % sedadel (cca 560 míst) je vybaveno bezpečnostními pásy. Vozidla s pásy jsou nasazována napříč provozy podle aktuálních možností. Je však třeba počítat s tím, že jejich dostupnost může být ovlivněna dlouhodobými zakázkami. Pro cesty mimo Jihočeský kraj však StiBus zpravidla využívá vozidla zájezdové kategorie, tedy autobusy vybavené pásy na všech sedadlech.
