Jak jste se dostala k práci dispečerky? Co vás na ní nejvíc baví?

K práci dispečerky u StiBusu jsem se dostala spíše náhodou, i když to bylo povolání, které jsem si vždycky přála. U StiBusu jsem několik let jezdila brigádně. Když ve vedení probíhaly personální změny, spíše z legrace jsem navrhla, že bych mohla zastoupit stávající dispečerku Kamilu Helčlovou. Ani jsem nepředpokládala, že to vyjde, ale nakonec jsem tu práci dostala. Nejvíc mě baví rozmanitost, organizace a plánování. Trochu mě láká i ten adrenalin – když uděláte chybu v administraci, časem vás to dožene v provozu. Jinak se mi líbí, že ve firmě panují dobré vztahy a vždy se snažíme si navzájem pomáhat a vyhovět.

Jak vypadá váš typický pracovní den? Je něco, na co se nikdy netěšíte?

Po příchodu do práce si nejdřív udělám čaj a zapnu počítač. Každý den začínám vyřizováním e-mailů, vytvářením cenových nabídek, zpracováním objednávek a komunikací se zákazníky. V průběhu dne se vždy objeví něco, co je potřeba řešit – ať už je to neočekávaný problém, doplnění informací pro řidiče, nebo příprava kávy pro řidiče, kteří se zastaví na pokec. Dispečer je pro řidiče trochu jako zpovědnice. Plánování práce na příští týden mám na programu hned po e-mailech. Když mám všechno hotové, odcházím domů. Mimo sezónu celkem brzo, ale v sezóně bych mohla být v práci celý den, protože za každý jeden vyřízený e-mail přijdou dva nové. Nemůžu říct, že by mě něco vyloženě nebavilo, ale komplikované cenové nabídky, třeba pro zahraniční cesty, a plánování s omezeným počtem řidičů, to je vždycky trochu výzva.

Tato práce může být často dost stresující. Jak se s tím vyrovnáváte?

Je to náročné, ale člověk se musí naučit se od stresu oprostit a nebrat si věci příliš osobně – ať už od zákazníků, nebo od kolegů. Problém přijde, problém odejde. Když u mě zavládne zmatek, řeknu si "stop", nadechnu se a začnu znovu, tentokrát systematicky a v klidu.

Jak zvládáte nečekané situace, jako je extrémní počasí nebo dopravní nehody?

Na takové situace neexistuje univerzální recept. Platí, že kdo je připraven, není překvapen. Když vím, že se blíží extrémní počasí, psychicky se připravím a nic mě pak nemůže rozhodit. Být dispečerem s řidičským průkazem na autobus je obrovská výhoda. V krizové situaci prostě sednu za volant a jedu. Dopravní nehody se dějí a budou dít. Důležité je zachovat klid, jinak se z toho člověk může zbláznit.

Jaký je to pocit, když se občas přesunete z kanceláře za volant autobusu?

Řízení autobusu miluji, vždy se za volant ráda vracím. I když je to s lidmi občas náročné, někdy si říkám, že se těším zpátky do kanceláře. Ale v podstatě se pro mě moc nemění – s lidmi jednám pořád, jen jednou v autobuse a podruhé v kanceláři přes telefon. Nejvíc mě baví zájezdy, protože si lidé často chtějí povídat.
 

Řídíte raději na úzké okresce, nebo na dálnici?

Užívám si cestu po okreskách, zejména když jedu bez pasažérů, ale vždy mám respekt z krajnice. Mojí noční můrou je, že bych zajela příliš blízko ke kraji a skončila v příkopu. Nicméně miluji zájezdy do zahraničí a tam se jezdí po dálnicích, takže se musím spokojit s nimi.

Jakou roli ve vaší práci hrají technologie? Co by vám ještě více pomohlo do budoucna?

Používáme GPS, ale ne ke sledování řidičů – spíš když potřebujeme pro fakturaci zjistit počet najetých kilometrů, nebo když zákazník volá, že autobus ještě nepřijel, podívám se, kde se nachází. Kromě toho samozřejmě telefon a počítač, ale většinu věcí mám v tištěné podobě. Máme aplikaci, která by měla zjednodušit komunikaci s řidiči při rozdělování práce, ale nedávno jsme teprve vychytali poslední nedostatky, takže ji teprve začneme používat v praxi.

Myslíte, že autonomní autobusy mohou v blízké době nahradit lidské řidiče?

Nejsem zastánce ani mnoha asistentů v autech, natož autonomních autobusů. Možná by to mohlo fungovat v osobních vozech, ale v kamionové a autobusové dopravě to podle mě není reálné. Jízdu by autonomní autobusy zvládly, pokud by byly všechny vozy na silnicích autonomní, ale co se týče další obsluhy, to si nedokážu představit. Co když jsou pasažéři na jiném místě, než bylo domluveno? Jak to sdělí autobusu? Zavolají dispečerovi, který na dálku naprogramuje trasu? Z jednoho dispečera by se stal operátor pro desítky autobusů? Z mého pohledu zatím autonomní obsluha autobusu není možná.

Preferujete moderní vozy plné technologií, nebo dáváte přednost starším modelům?

Od každého něco. Mám ráda jednoduchost a spolehlivost starších vozů, ale zároveň si užívám jízdu v něčem novém, kde všechno funguje hladce a elegantně. Přiznávám, že v nových vozech obvykle zvládám jen ovládat dveře a klimatizaci. Z pohledu dispečera bych všude posílala Karosy Axer – to jsou nezničitelné vozy. Ale jako cestující chci komfort – v létě klimatizaci, v zimě dobré topení.

Doporučila byste práci řidiče autobusu svým přátelům?

Ano i ne. Pro mě je to skvělá práce, pokud se chcete někam podívat, ale nemáte moc peněz. Já jsem si takto spojila práci s cestováním. Osobně miluji zájezdy. Ale je to o tom, že si z práce uděláte koníčka. Proč bych to nedoporučila? Je to náročné pro rodinný život – málokdy najdete místo s pravidelnou pracovní dobou. A samozřejmě je to práce s lidmi, což je čím dál těžší. Navíc samotné řízení autobusu není pro každého – je to velký stroj, který vyžaduje odhad a jistotu, co si s ním můžete dovolit.

Co ráda děláte ve volném čase? Máte koníčky, které vám pomáhají vypnout?

Ano, mými koníčky jsou koně. Ve volném čase jsem na koni, jezdím závodně. I když i během tréninku někdy zvedám telefony. Také se věnuji přepravě koní, takže to si odpočinu od dispečerování, ale ne od volantu.