Za dobu fungování StiBus jsme se setkali s různými čísly našich autobusových linek – od krátkých až po dálkové linky. Možná vás někdy napadlo, proč mají tyto linky tak zdánlivě nesourodá a dlouhá čísla. Například nejstarší linka StiBusu nese označení 340930 (trasa Suchdol nad Lužnicí – Třeboň – České Budějovice) a naše novější obecní linka má číslo 322001 (okružní obecní linka v oblasti Rudolfova u Českých Budějovic). Ve skutečnosti však nejde o náhodu – číselné označení linky v sobě nese informaci o regionu i konkrétní trase a vychází z celostátního systému platného pro všechny dopravce v ČR.
Šestimístné číslo linky se skládá ze dvou částí. První tři číslice (tzv. předčíslí) obvykle označují oblast, odkud linka vyjíždí – konkrétně původní okres (dnes kraj) vydávající licenci. Další tři číslice pak identifikují samotnou linku v rámci dané oblasti. Například u linky 340930 znamená „34“ někdejší okres Jindřichův Hradec (odkud historicky tato linka vycházela) a „930“ je číslo konkrétní trasy. Podobně u linky 322001 patří „32“ okresu České Budějovice a „001“ označuje určitou linku v této oblasti.
Systém pamatuje i na speciální případy: například třetí číslice může odlišovat typ linky nebo dopravce. Většina regionálních linek má na třetím místě 0 (standardní linka s jedním dopravcem), zatímco u městských autobusů bývá třetí číslice 5. Pokud jednu linku provozuje více dopravců společně, každý může mít ve svém licenčním čísle jinou třetí číslici (např. linku PID 570 ve středních Čechách zajišťovali dopravci s čísly 301570, 302570, 303570 apod.). V našem případě má dálková linka 340930 třetí číslo 0 (běžná linka) a obecní linka 322001 třetí číslici 2 – to naznačuje, že její licenční číslo spadá do jiné série než krajská linka (pravděpodobně jako odlišení obecního spoje). Pro cestující se však tyto detaily navenek nijak neprojevují – na orientačních tabulích vozů se standardně zobrazuje pouze poslední trojčíslí linky, což je zažité pravidlo v celé republice. Na autobusech tedy vidíte například jen „930“ místo celého 340930 (a u obecní linky jen „001“ místo 322001), podobně jako třeba linka licenčně označená 231426 je pro cestující známá jednoduše jako 426 v systému Pražské integrované dopravy.
Historické kořeny tohoto číslování sahají hluboko do minulosti. Už v meziválečném Československu byly autobusové tratě očíslovány – v prosinci 1920 byla čísla nových autobusových linek odlišena od dostavníků a autobusy dostaly číselnou řadu od 600 výše, od června 1925 pak čísla od 700 do 820. Koncem 20. let provozovaly Československé dráhy vlastní autobusové linky s čísly kolem 901–913 (roku 1929 jich bylo v provozu patnáct). Ve 30. letech došlo k dalšímu sjednocení: poštovní správa vyhrazovala svým linkám čísla 700–899 a například soukromé koncesované linky dostávaly čtyřciferná čísla počínaje 2000. Od října 1933 byly zavedeny odlišné tisícové řady pro různé oblasti – např. linky ČSD v Čechách měly čísla okolo 1000, na Moravě 2000, na Slovensku 3000, zatímco soukromé tratě v Čechách dostaly řadu 4000 atd.. Zajímavostí je, že už roku 1941 vznikl princip, který předznamenal dnešní okresní systém: protektorátní autobusové tratě BMB-ČMD tehdy nesly číslování, kde číslo linky odpovídalo okresu a za číslem se připojovalo rozlišovací písmeno pro jednotlivé linky v rámci okresu.
Po druhé světové válce přešla většina linkové dopravy pod jednotný státní podnik ČSAD. Během druhé poloviny 20. století se sice označování linek zjednodušilo pro cestující (autobusy zobrazovaly zejména cílové nápisy místo čísel), ale v jízdních řádech existoval interní číslovací systém. Až do 90. let byly linky ČSAD vedeny pod pětimístnými čísly (tato čísla se uváděla v knižních jízdních řádech či na místenkách, nikoli však na běžných jízdenkách). Například dálková linka mohla mít číslo 12345, ovšem cestující ho většinou ani nezaznamenali – na vozidle bývala jen tabule s názvy výchozí a cílové stanice.
Zlom nastal v roce 1994, kdy vstoupil v účinnost zákon o silniční dopravě č. 111/1994 Sb. zavádějící licenční systém. Každá autobusová linka musela nově získat licenci a bylo jí přiděleno oněch šest číslic podle jednotné metodiky Ministerstva dopravy. První dvojčíslí zpravidla určovalo okresní úřad (resp. magistrát) vydávající licenci – tím se vlastně vrátil princip územního kódování (mezinárodní linky naproti tomu obdržely čísla začínající 0). V rámci jednoho okresu byla dokonce vyčleněna zvláštní číselná pásma pro městskou dopravu (typicky předčíslí končící číslicí 5). Například okres Kolín dostal kód 23, Mělník 25, Havlíčkův Brod 60 či Ústí nad Orlicí 70. Okres Jindřichův Hradec, který nás zajímá, má přidělenu číselnou řadu 340 a okres České Budějovice 320 – právě proto se první linka StiBusu označila jako 340930 a místní linka v okolí krajského města jako 322001. Licenční čísla linek přidělená do roku 2002 dodnes zůstala v platnosti. Když byly ke konci roku 2002 zrušeny okresní úřady a agenda přešla na kraje, systém číslování se nezměnil. Pouze některé kódy se nově začaly chápat v rámci krajů – např. všechny linky s prefixem 32x či 34x nyní spadají pod Jihočeský kraj (i když historicky řada 350 připadla okresu Pelhřimov, který dnes leží v Kraji Vysočina). Přehled intervalů prvních trojčíslí pro jednotlivé kraje zveřejnil v roce 2005 například web BUSportál: Jihočeskému kraji jsou vyhrazeny řady 320–349 a 360–399, Středočeskému 200–319, Praze 100–199 atd..
Samozřejmě existují výjimky – třeba Praha využívá vlastní schéma. Linky, které jsou licencované Magistrátem hl. m. Prahy, dostávají čísla v řadě 1xx xxx (první trojčíslí vždy začíná jedničkou). Druhá a třetí číslice v tomto případě označuje cílový okres linky a čtvrtá a pátá například konkrétní stanoviště (nástupiště) v Praze, odkud linka odjíždí. Jiným specifikem byl zpočátku Jihomoravský kraj, kde po vzniku integrovaného systému IDS JMK zvolili vlastní číslování a přidělovali licencím předčíslí 72x nebo 73x (podle regionu Brno-město vs. Brno-venkov), přičemž třetí číslice značila přímo dopravce na lince. I tam však čtvrtá až šestá číslice nadále označovala konkrétní linku (shodnou s číslem linky v IDS). Postupně se i v Jihomoravském kraji vrátili ke standardnímu značení, takže dnes už většina jejich linek opět zapadá do celostátního systému.
Číslování linek StiBusu tedy není izolované – navazuje na jednotnou logiku platnou v celé republice. Naše linky mají šestimístná čísla podle stejných pravidel, jaká platí pro ostatní dopravce. Z praktických důvodů zobrazujeme na autobusech jen zkrácené označení linky (poslední tři cifry), aby to pro cestující bylo přehledné. A protože v začátcích StiBusu byl náš elektronický panel na lince spíše výjimkou (krajští dopravci tehdy ještě jezdili s papírovými cedulemi), rozhodli jsme se u některých spojů předejít možným záměnám. Zaměstnanecké linky pro firmy, které provozujeme mimo veřejnou dopravu, jsme začali na orientacích vozidel značit odlišně – inspirovali jsme se „rakouským modelem“, kdy se zobrazuje čtyřčíslí (poslední čtyři číslice licenčního čísla) odlišným fontem. Na první pohled je tak jasné, že nejde o běžnou veřejnou linku, ale o zvláštní spoj.
Až tedy příště uvidíte na našem autobusu třeba číslo 930, můžete si být jisti, že nejde o náhodu. V rámci palubního systému to znamená linku 340930 a její číslo odkazuje na region Jindřichohradecka. Tato zdánlivá drobnost odkazuje na dlouhou tradici a promyšlený řád v organizaci autobusové dopravy v České republice – od prvorepublikových poštovních autobusů až po dnešní moderní linky StiBusu.
