Jak jste se dostal k řízení autobusu a co vás přivedlo do StiBusu?
Před pěti lety jsem nastoupil k budějckému Dopravnímu podniku, ale kdyby mi někdo předtím řekl, že budu autobusákem, nevěřil bych tomu. Osud tomu ale asi tak chtěl. Když jsem získal řidičské oprávnění a poprvé vyjel na linku č. 7, byl to velký zážitek. Po třech měsících jsem přešel na trolejbus, což byla super zkušenost – uhlíky, elektřina a nasazování sběračů na ucpaných křižovatkách. Postupně mě ale stále víc lákalo vyjet někam dál než kam vedou troleje a začal jsem vídat modré autobusy StiBusu. Když jsem viděl, jak mě zdraví usmívající se kolegové za volanty, rozhodl jsem se podívat na web StiBusu a odpověděl na inzerát. A jsem tady.
Co vás na práci řidiče autobusu nejvíc baví a co vás naopak dokáže potrápit?
Baví mě celý proces přípravy na jízdu – najít trasu, zkontrolovat autobus, připravit ho na cestu. A samozřejmě řízení samotné. Co mě štve? Určitě úklid po některých cestujících, kteří se rozhodnou zanechat v autobuse nějaké překvapení – třeba nedojedenou svačinu. A taky nedochvilnost – to opravdu nemám rád.
Jaké jsou největší rozdíly mezi vnitrostátní a zahraniční dopravou?
Těžko říct, silnice a řidiči jsou v Evropě v zásadě stejní. Ale rozdíl je v rychlosti reakce, když napadne sníh. U nás to chvíli trvá, než se situace vyřeší, a sypačů je málo. V Německu a Rakousku silničáři reagují okamžitě jakmile se sníh začne sypat.
Který typ autobusu z flotily StiBusu vám nejvíce sedí?
Mám přidělený Evadys H, který je pro mě parťák a za mě je super. Ale nesmím zapomenout na Sorky – to jsou malé šikovné autobusy, které se všude vytočí a všude projedou.
Jak vnímáte atmosféru ve firmě? Jak se liší od větších firem?
Tady ve StiBusu jsem se setkal s přístupem, který jsem dřív nezažil. Ne vždy se všechno povede, o to víc mě těší a motivuje přístup šéfa. Když se něco podaří, následuje pochvala, která vždy potěší. Nemám problém přijít a na cokoli se zeptat.
Jaký typ přepravy vám sedí nejvíc?
Každá jízda je jiná a něčím zajímavá. Mám rád fajn lidi a optimisty. Dlouhé cesty jsou super, když se sejde skvělá parta cestujících. Mám taky rád jízdy se seniory – jednou jsem od nich dostal svačinu, kávu a na konci ještě potlesk. To byla dojemná chvíle…
Jaké jsou klíčové vlastnosti dobrého řidiče autobusu?
Za mě by měl být řidič autobusu hlavně empatický. Je to práce s lidmi, takže klid a pohoda jsou základ.
Jak relaxujete po dlouhé jízdě? Máte nějaké koníčky, které vám pomáhají vypnout?
Po dlouhé jízdě si ještě chvíli užívám klid za volantem, než autobus projdu, lehce poklidím a zamířím domů. Další den, když mám volněji, zajedu do myčky, pečlivě celý autobus vytřu, zaparkuju a užívám si ten pocit, že vše je na svém místě. Mým největším koníčkem je rodina. Během covidu jsem si také našel vášeň pro deskové hry, které mě naprosto pohltily.