Sedíte v koloně. Venku je 34 stupňů. Jedním prstem stisknete tlačítko A/C a za chvíli je v autě příjemně. Dnes naprostá samozřejmost. Před více než osmdesáti lety byste kvůli vypnutí klimatizace museli zastavit, otevřít kapotu a sundat řemen z kompresoru. Ano, opravdu. Historie automobilových klimatizací je plná překvapení.
Chcete vypnout klimatizaci? Otevřete kapotu
Za jeden z nejdůležitějších milníků automobilové klimatizace je považován rok 1939. Americká automobilka Packard tehdy představila praktický klimatizační systém pro osobní automobil a nabídla jej zákazníkům pro modelový rok 1940. Byla to technická senzace. Také ale pořádný kus zařízení. Velká část systému se ukrývala v zavazadlovém prostoru. Chladný vzduch proudil od zadní části vozu a cestující vpředu si někdy na příjemný chládek museli počkat. Kondenzovaná voda navíc dokázala potrápit zavazadla. A regulace? Na dnešní otočný ovladač teploty zapomeňte. Raný systém neměl ovládání klimatizace v interiéru. Když ji chtěl řidič skutečně odstavit, musel zastavit, vystoupit, otevřít kapotu a sundat hnací řemen kompresoru. Představa, že při cestě na dovolenou ladíte teplotu pod kapotou, dnes působí skoro komicky. Levná novinka to navíc nebyla. Packard nabízel systém za 274 dolarů. V tehdejších poměrech šlo o skutečně luxusní příplatek. Přesto automobilka mezi lety 1940 a 1942 vybavila klimatizací přibližně 1 500 vozů.
Nejdřív luxus. A trochu průvan
První klimatizace měly ještě jednu slabinu: neuměly pracovat s čerstvým venkovním vzduchem tak, jak jsme zvyklí dnes. To byl problém zejména v době, kdy se v automobilech běžně kouřilo. Odborné historické prameny popisují vzduch v klimatizovaných vozech s kuřáky velmi nelichotivě. Jinými slovy: bylo sice chladněji, ale otevřít okno mohlo být i tak docela příjemné. Kdo si skutečnou klimatizaci nemohl dovolit, měl ještě jednu možnost. Ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století se zejména v suchých oblastech Spojených států rozšířily takzvané „swamp coolers“ – odpařovací chladiče připevněné k oknu automobilu. Vypadaly trochu jako kovový vysavač zavěšený zvenku na dveřích. Pracovaly s vodou a využívaly ochlazování vzduchu při jejím odpařování. V suchém podnebí mohly fungovat překvapivě dobře. Ve vlhku už podstatně méně. Designově nenápadné však rozhodně nebyly.
Rok 1954: klimatizace začíná připomínat dnešek
Skutečný zlom přišel v padesátých letech. V roce 1953 se klimatizace ve větším vrátila do nabídky amerických automobilek a o rok později představil Nash svůj systém All-Weather Eye. Právě ten bývá označován za jednoho z předchůdců moderní automobilové klimatizace. Topení, větrání a chlazení spojoval do jednoho systému. Zařízení bylo umístěné vpředu, ovládalo se z palubní desky a řidič nemusel kvůli vypnutí kompresoru vystupovat z auta s nářadím v ruce. Z dnešního pohledu samozřejmost. V roce 1954 velká věc. Pro zajímavost: celý systém Nash vážil kolem 60 kilogramů. A přesto byl výrazně lehčí než některá konkurenční řešení. Klimatizace začala pomalu opouštět svět nejdražších limuzín. V roce 1954 mělo továrně instalovanou klimatizaci zhruba 36 tisíc amerických automobilů. O rok později už přibližně 118 tisíc. A pak se rozjela pořádná studená vlna.
Z drahé výbavy vozu masová záležitost
V roce 1961 měla tovární klimatizaci více než polovina nových Lincolnů a Cadillaců. O dva roky později ji dostala také Corvette – klimatizace tak pronikla i do světa sportovních vozů. Rok 1968 přinesl další symbolický okamžik. U některých dražších amerických modelů se klimatizace začala objevovat ve standardní výbavě. A v roce 1969 už jí bylo vybaveno více než 54 procent nových amerických automobilů. Ještě o deset let dříve přitom činil podíl továrně klimatizovaných vozů jen několik procent. Evropa postupovala pomaleji. Tady byla klimatizace dlouho vnímána jako luxus, který se hodí hlavně někam na Floridu nebo do Arizony. Ještě na začátku devadesátých let nebyla v evropských autech zdaleka samozřejmá. Mnozí řidiči si ostatně pamatují dobu, kdy se v inzerátu na ojetinu hrdě vypisovalo „KLIMA“ velkými písmeny hned vedle centrálního zamykání a elektrických oken. Dnes je situace přesně opačná. Auto bez klimatizace je spíš rarita.
Jak klimatizace funguje? Zkusme to bez fyziky
Dobrá zpráva: nemusíte rozumět termodynamice. Představte si klimatizaci jako stěhovací službu pro teplo. Jejím úkolem není „vyrobit zimu“, ale sebrat teplo ze vzduchu v kabině a odnést ho ven z auta. Celým systémem obíhá chladivo. Kompresor ho stlačí a pošle dál pod vysokým tlakem. V kondenzátoru v přední části auta chladivo odevzdá teplo okolnímu vzduchu. Potom projde místem, kde prudce klesne jeho tlak, a zamíří do výparníku ukrytého v útrobách palubní desky. A právě tam se děje to, co nás v létě zajímá nejvíc. Vzduch proudí přes studený výparník. Odevzdá mu své teplo, ochladí se a ventilátor ho pošle výdechy k cestujícím. Chladivo mezitím přijaté teplo odnese pryč a celý koloběh začíná znovu. Je to vlastně podobný princip jako u ledničky. Jen místo jogurtů a másla chladíme řidiče, děti na zadních sedačkách a psa v kufru.
Klimatizace dělá ještě jednu důležitou věc: ze vzduchu odstraňuje vlhkost. Když se teplý vlhký vzduch potká se studeným výparníkem, vodní pára zkondenzuje. Vzniklá voda pak odteče hadičkou pod auto. A právě tady vzniká jedna z klasických příhod čerstvých majitelů klimatizovaných vozů. Zaparkujete, vystoupíte a pod autem je loužička. „Něco nám teče!“ Ve skutečnosti často nejde o žádnou poruchu. Jen o obyčejnou vodu – kondenzát z klimatizace, který správně odtekl pod vůz. Pokud je kapalina čirá, bez zápachu a objevila se po jízdě se zapnutou klimatizací, bývá kondenzát tím nejpravděpodobnějším vysvětlením.
Umí klimatizace také topit?
Možná vás překvapí, že ano. Tedy – někdy. U běžného osobního auta se spalovacím motorem zajišťuje vytápění kabiny především teplo motoru. Klimatizace chladí a vysouší vzduch, zatímco topení využívá jiný zdroj tepla. Z pohledu řidiče ale oba systémy stále častěji řídí jedna automatická klimatizace. U autobusů a dalších velkých vozidel je svět ještě pestřejší. Moderní systémy často tvoří komplexní celek vytápění, ventilace a chlazení – HVAC. Řidič nastaví požadovanou teplotu a systém podle potřeby chladí, větrá nebo topí. Teplo může pocházet z motoru, teplovodního okruhu či přídavného topení. Existují také skutečně obousměrné klimatizace. Fungují jako tepelné čerpadlo a dokážou obrátit svůj chladivový okruh: v létě odvádějí teplo z interiéru ven, při topení jej naopak přenášejí dovnitř. Hranice mezi „klimou“ a „topením“ tak dnes může být mnohem méně ostrá, než by se na první pohled zdálo.
Od freonů k novým chladivům
Proměnilo se také to, co uvnitř klimatizačních systémů obíhá. Starší automobilové klimatizace dlouho používaly chladivo R12. Později se ukázal jeho negativní vliv na ozonovou vrstvu a v devadesátých letech jej v nových automobilových systémech postupně vystřídalo R134a. Ani tím ale vývoj neskončil. R134a sice nepoškozuje ozonovou vrstvu jako R12, je však silným skleníkovým plynem. Evropská pravidla proto postupně omezila používání chladiv s vysokým potenciálem globálního oteplování v klimatizacích nových osobních a některých lehkých užitkových vozidel. Dnes se proto u novějších aut běžně setkáváme s chladivem R1234yf. Zatímco R134a má velmi vysoký potenciál globálního oteplování, R1234yf je v tomto ohledu nesrovnatelně šetrnější. Pro řidiče z toho plyne jedno praktické pravidlo: chladivo není univerzální náplň, kterou lze libovolně zaměnit. Správný typ je předepsaný výrobcem vozidla a obvykle jej najdete na štítku v motorovém prostoru.
Jak správně používat klimatizaci?
Klimatizace umí během letního dne udělat z rozpáleného auta příjemné místo. Stačí jí ale trochu pomoci.
1. Nejdřív dostaňte horký vzduch ven
Auto stálo několik hodin na slunci? Nečekejte, že klimatizace během pěti sekund vyhraje souboj s rozpálenou palubní deskou, sedačkami a vzduchem uvnitř. Nejdřív otevřete dveře nebo okna a auto krátce vyvětrejte. Po rozjezdu můžete chvíli jet s otevřenými okny. Cíl je prostý: dostat nejteplejší vzduch z kabiny ven. Teprve potom okna zavřete a nechte pracovat klimatizaci.
2. Recirkulace je v horku dobrý pomocník
Po zavření oken můžete využít vnitřní cirkulaci vzduchu. Klimatizace pak nemusí stále ochlazovat nový horký vzduch zvenku, ale pracuje se vzduchem, který už jednou ochladila. U automatické klimatizace můžete velkou část této práce jednoduše nechat na elektronice.
3. Nedělejte si v autě lednici
Venku je 35 stupňů a vy nastavíte 16? Pocitově možná příjemné. Pro tělo už méně. Jako rozumné pravidlo se často doporučuje držet rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou přibližně do pěti stupňů. Při extrémních vedrech to samozřejmě může znamenat kompromis. Důležité je především nevytvářet zbytečně prudký teplotní skok. A ještě jedna věc: studený vzduch neposílejte dlouhodobě přímo do obličeje nebo na tělo. Výdechy raději nasměrujte tak, aby se ochlazený vzduch promíchával v prostoru kabiny.
4. „LO“ není turbo
Nastavení klimatizace na nejnižší možnou teplotu neznamená, že moderní automatická klimatizace začne vyrábět dvakrát studenější vzduch a auto ochladí za polovinu času. Říkáte jí tím především: chlaď naplno a nepřestávej. Pokud máte automatickou klimatizaci, nastavte požadovanou teplotu a nechte systém pracovat. Neustálé ruční přepínání teploty a rychlosti ventilátoru často není potřeba. A co zamrzlý výparník? Ten skutečně existuje. Pokud se na výparníku vytvoří led, může omezit průtok vzduchu a klimatizace postupně přestane správně chladit. U funkční moderní klimatizace by ale samotné nastavení nízké teploty nemělo být příčinou. Namrzání může upozorňovat na problém s regulací, prouděním vzduchu nebo samotným klimatizačním systémem.
5. Před cílem můžete vypnout A/C
Několik minut před koncem cesty můžete vypnout samotné chlazení tlačítkem A/C a nechat běžet ventilátor. Na studeném výparníku se během provozu sráží voda. Proudící vzduch pomůže vlhký výparník částečně vysušit a může omezit podmínky pro vznik typického zatuchlého zápachu. Není to povinný rituál a moderní auta mohou mít vlastní strategie řízení a vysoušení klimatizace. Jako jednoduchý návyk ale dává u řady vozů smysl.
6. Klimatizaci používejte nejen v létě
Tlačítko A/C nemusí od října do dubna spát. Klimatizace vysouší vzduch, a proto výborně pomáhá při odmlžování oken. U mnoha moderních automobilů se také při zvolení funkce rychlého odmlžení čelního skla zapne automaticky. A pokud klimatizace nechladí, zapáchá nebo se její výkon postupně zhoršuje, je čas zjistit, proč tomu tak je.
Když přestane chladit, samotné „doplnění“ nemusí stačit
A právě tady se historie klimatizací potkává se současností v Areálu StiBus. ITS servis v Trhových Svinech má vybavení pro servis obou dnes běžných typů chladiva – R134a i R1234yf. Díky tomu si poradí se staršími i moderními vozy. Samotný servis přitom není jen o připojení hadic a „dofouknutí klimy“. Začít může kontrolou výkonu a teploty vzduchu na výdechu, vizuální kontrolou jednotlivých částí systému a podle potřeby také zkouškou těsnosti. Chladivo se odsaje a zrecykluje, systém vyvakuuje a následně dostane přesné množství předepsaného chladiva a oleje. Nakonec přijde kontrola funkčnosti. Pokud klimatizace nechladí tak jako dřív, neznamená to automaticky jen málo chladiva. Příčin může být více a smyslem kontroly je zjistit, kde je problém. Pozornost si zaslouží i zápach po zapnutí ventilace. Vlhké prostředí výparníku spolu s nečistotami dokáže vytvořit podmínky, které rozhodně nevoní po novém autě. V ITS servisu proto můžete servis klimatizace spojit také s dezinfekcí systému a po předchozí domluvě s výměnou kabinového filtru.
Od osobáku po velkou techniku
ITS servis původně vyrostl na péči o vlastní autobusovou flotilu StiBusu. Právě zkušenosti s velkými vozidly a každodenním provozem ale postupně vytvořily zázemí, které dnes slouží mnohem širšímu okruhu zákazníků. Do dílny míří osobní auta, dodávky, nákladní vozidla, autobusy, traktory, zemědělská technika, bagry i další stavební stroje. Vedle klimatizací se ITS servis věnuje mechanickým opravám, diagnostice, pneuservisu nebo přípravě vozidel na STK. U osobních automobilů navíc spolupracuje s lokálním dodavatelem náhradních dílů a podle konkrétní opravy může zákazník vybírat z různých variant – od originálních dílů po kvalitní alternativy. Mechanici doporučí řešení, které u dané opravy dává smysl z hlediska ceny, dostupnosti i životnosti. Zázemí servisu doplňuje zákaznická zóna s kávou, nápoji a Wi-Fi. Pokud se oprava protáhne, je možné po domluvě využít také náhradní vůz. A termín? Ten lze rezervovat předem telefonicky nebo jednoduše on-line.
Osmdesát let vývoje. A pořád je co servisovat
Od klimatizace, kvůli jejímuž vypnutí bylo nutné otevřít kapotu a sundat řemen, jsme se dostali k automatickým vícezónovým systémům, které si samy hlídají teplotu v různých částech auta. K systémům, které chladí, vysoušejí vzduch a v některých případech se podílejí i na vytápění. Jedna věc se ale nezměnila. Když venku udeří vedro a z výdechů začne proudit vlažný vzduch, na technickém pokroku posledních více než osmdesáti let vám v tu chvíli příliš nezáleží. Tehdy je zkrátka nejvyšší čas navštívit servis.